Obec Otvovice
Otvovice

9) Občanská vybavenost a služby, škola, společenský a duchovní život a sport v 18. - 1. polovině 20. století

Mgr. Miroslav Landa - Střípky z dějin Otvovic

Občanská vybavenost a služby

Od roku 1716 poskytovala obyvatelům duchovní péči katolická církev v kapli sv. Prokopa.

V roce 1856 mohli obyvatelé již využívat osobní a nákladní železniční dopravu se železniční stanicí na rozšiřující se železniční síti.

Od roku 1859 se otvovické děti vzdělávaly v nově postavené škole //241//.

Již v roce 1.8.1900 dohlížel na pořádek v obci obecní strážník Čeněk Šmíd. Od roku 1908 byl v obci k dispozici poštovní úřad a četnická stanice. Dne 29.9.1919 zahájil své působení v obci obvodní lékař dr.Václav Hampl. V roce 1920 byla založena obecní knihovna, umístěna byla ve škole a disponovala 566 zábavnými knihami. Od 15.8.1921 byla v obci četnická stanice //242//. Existuje však zpráva, že byla zřízena již v roce 1908 //243//, či v roce 1919 s vrchním strážmistrem Františkem Kluckým //244//. Podle záznamu v obecní kronice z roku 1933 působil na četnické stanici 11 let štábní strážmistr František Malý.

V roce 1935 je v obci evidována pošta, telegrafní stanice na nádraží, železniční stanice, četnická stanice, konsum a lékař //245//.

V období 2.světové války 1939-1945 se v obci provozovaly podle pamětníků následující služby //246//:

  • cestáři: Josef Skála č.p. 88, Ladislav Kváček č.p. 176,
  • četnická stanice na obecním úřadě, vrchní strážmistr pan Hejný, strážmistři pan Brodecký, pan Novák, pan Eger,
  • hasičský sbor, velitel Julius Prosický,
  • lékař pan Jaromenko na obecním úřadě č.p. 34,
  • obecná škola č.p. 52 - 3 třídy a 5 spojených vyučovacích tříd, od roku 1942 řídící
  • učitel pan Bohumír Hodrment, učitel pan Lácha,
  • obecní strážník Václav Šmíd, šatlava, bubeník,
  • porodní bába Marie Vlachová č.p. 155,
  • umrlčí komora - nad malým hřištěm ve višňovce.


Škola

Škola, č.p. 52, se stala v obci znamením jejího rozkvětu v průběhu 19. století. Původně chodily otvovické děti do školy v Kovárech pod Budčí (cca 3 km). S ohledem na její špatný stav byla v roce 1765 postavena v Kovárech nová škola a mezi prvními třiceti školáky byly i 4 děti z Otvovic: František Vojtěch, Antonín Regnemr, Anna a Kateřina Gallovy. Pro nedostatečnou kapacitu začaly v roce 1839 otvovické děti chodit do školy v Zeměchách vzdálené 2 km polními cestami a přes kopec, ale příliš si tím nepolepšily. Obec proto postavila v roce 1859 vlastní školu, od roku 1881 s druhou třídou v domku paní Marie Ložkové č.p. 56, v roce 1888 byla ke škole přistavena druhá třída a v roce 1889 třetí třída. Od roku 1922 měla škola čtyři třídy, od roku 1923 opět tři //247//, viz též fotografická příloha.

Prvním učitelem ve škole se stal do roku 1872 místní rodák František Šubrt, po něm působili např.: Václav Rouček 1872-1875, Antonín Žalud 1875-1890, Jan Sochor 1910-1925, zástupce řídícího učitele Josef Matouš 1926 (učitelem od roku 1908), Antonín Šustr 1926-1939 //248//, řídící učitel Josef Matouš, nar. 23.11.1884, 1939-1940, řídící učitel Jaroslav Dlubal 1940-1942, řídící učitel Bohumír Hodrment 1942-1945, od 31.8.1945 zástupce řídícího učitele Miroslav Karlovský //249//.

Písemnosti o škole se datují od roku 1906, neboť se dochovaly záznamy z pedagogických schůzí sboru působícího na škole //250//, viz též fotografická příloha. Nejstarší část Školní kroniky - Kniha protokolů domácích konferencí učitelských na trojtřídní obecné škole ve Votvovicích obsahuje období školních roků 1906/1907 až 1916/1917. Záznamy zejména s podpisem: Antonín Žalud, správce školy, řídící učitel, Sokolovský, zastupující správce školy, od 13.12.1910 řídící učitel Jan Sochor. Druhá Kniha protokolů zahrnuje období 1917/1918 až 1929. Záznamy: řídící učitel Jan Sochor, od 2.9.1925 zástupce řídícího učitele Josef Matouš, od 10.11.1926 řídící učitel Antonín Šustr. Třetí Kniha zahrnuje období 1929/1930 až 29.10.1940 se záznamy řídící učitel Antonín Šustr, od 2.9.1939 řídící učitel Josef Matouš, nar. 23.11.1884, od 14.6.1940 řídící učitel Jaroslav Dlubal. Čtvrtá kniha - Školní kronika za období 1940/1941 až 1966/1967, byla pojata jako založení nové kroniky, s podpisem řídící učitel Jaroslav Dlubal, od 31.8.1942 řídící učitel Bohumír Hodrment, 31.8.1945 zástupce řídícího učitele Miroslav Karlovský .

V otvovické škole se pořádali od roku 1923 Dětské dny pro místní děti. Výtěžek z této akce byl vždy poskytnut škole na školní výlety, aby se jich mohly účastnit i děti pocházející z nejchudších rodin. Na zavedení elektrických světel do tříd a na chodbu školy si budova počkala do roku 1930, kdy se ve škole oznamoval konec vyučovacích hodin zvoněním. V roce 1940 bylo na žádost rodičů žáků školy ustanoveno Rodičovské sdružení. Jeho prvním předsedou byl zvolen železniční zřízenec Karel Petřina. Také se podařilo vybudovat nový byt pro učitele a opravit stávající byt řídícího //251//


Společenský a politický život

Na hospodářský rozvoj obce v 2. polovině 19. století a na začátku 20. století navazuje v obci zájmová, národní, sociální, profesní a politická emancipace občanů a jejich sdružování do místních spolků a organizací. Národní rys obecních aktivit se dále zvýraznil po vyhlášení samostatné Československé republiky 28.10.1918. Jednotlivé organizace pořádaly kromě své hlavní činnosti pro členy a obec slavnosti, zábavy, vycházky, odebírali periodický tisk, případně poskytovaly podporu v nemoci či přispívaly na ošacení chudých školných dětí.

15.6.1890 vznikl v obci Sbor dobrovolných hasičů, v roce 1904 evidoval 22 členů se starostou Josefem Kohoutem //252//, v roce 1933 evidoval 97 členů, předsedou byl Ferdinand Suchý //253//.

Následovalo založení Tělocvičné jednoty „Sokol Budečský“ v roce 1891 s knihovnou a pěveckým kroužkem.

Společenstvo různých živností bylo založeno v roce 1896, v roce 1904 evidovalo 41 členů, jeho starostou byl František Himl.

Vzdělávací a podporující spolek (dělnický) pro Votvovice a okolí, byl založen v roce 1896, v roce 1904 disponoval knihovnou, evidoval 113 členů, starostou byl Josef Burgr //254//. V záznamu v obecní kronice z roku 1933 se píše o založení tohoto spolku v roce 1897. V roce 1933 evidoval 170 členů a jeho předsedou byl Josef Kalousek.

Vlastenecko-dobročinný spolek Baráčníků, založený v roce 1901 měl roce 1904 70 členů, starostou byl Jan Škvor //255//.

Výrazem odborového sdružování se v obci stala od roku 1906 Organizace sklářských dělníků Skupina Otvovice se sídlem svazu Teplice, evidující 102 členů, jejímž předsedou byl František Adam //256//.

Po vzniku Komunistické strany Československa v roce 1921 vznikla v obci místní organizace Rudých odborů //257//.

Průmyslový svaz lučebního, keramického a sklářského dělnictva se v obci sdružoval od roku od 1927, měl 70 členů a jeho předsedou byl František Mencl //258//.

16.3.1924 byla v obci založena pobočka Československého červeného kříže. Jejím předsedou byl v roce 1933 Jan Tippl.

V roce 1929 byl založen při Tělocvičné jednotě Sokol loutkářský odbor. V roce 1932 byla založena Vlastenecko-dobročinná samostatná obec Baráčníků Háj, jejím rychtářem se stal Jan Žebro //259//.

Sdružovací trendy směřovaly v obci rovněž k zakládání místních organizací politických stran. V roce 1898 byla v obci založena organizace Českoslovanské (později československé) sociálně demokratické strany dělnické. V roce 1933 byl jejím předsedou Antonín Ciniburk.

Místní organizace Českoslovanské strany agrární (později Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu – agrární) byla založena v roce 1905. V roce 1933 evidovala 55 členů a jejím důvěrníkem byl Josef Varhaník.

Místní organizace Československé strany socialistické (později Československé strany národně socialistické) byla založena 23.3.1919. V roce 1933 evidovala 40 členů a jejím důvěrníkem byl Josef Snopek //260//.

V roce 1921 byla v obci založena místní organizace Komunistické strany Československa //261//.

Kromě toho v obci existovala v roce 1933 Československá živnostenskoobchodnická strana středostavovská s 32 členy. Jejím předsedou byl Josef Pokorný //262//.

S ohledem na sociální strukturu obyvatel obce byly nejsilnější pozice stran orientujících se na místní dělnictvo a námezdní pracující, což se projevovalo i ve volebních výsledcích komunálních voleb ve 20. a 30. letech 20.století. Např. po obecních volbách 15.7. 1919 obsadili sociální demokraté v osmnácti členném obecním zastupitelstvu třináct míst //263//. V obecních volbách 1.11.1923 získalo Socialistické sjednocení 6 zástupců, Komunistická strana Československa 6 zástupců, Strana sdružených poplatníků 4 zástupce, Československá strana socialistická 3 zástupce //264//. Komunisté setrvali v obecním zastupitelstvu čtrnáct let až do roku 1938 //265//.

Člen obecního zastupitelstva Karl Meindl popisuje v obecní kronice v roce 1927 strukturu a rozložení politických sil v obci: Třebaže čítala naše obec kolem 1.000 obyvatel, měla 4 až pět stran různých politických směrů. Nejmohutnější byla strana Sociálně demokratická s 600 členy, dále strana Agrární se 70 příslušníky, strana národně demokratická a klerikální - 10 příslušníků //266//. Pátou, neuvedenou stranou, byla zřejmě míněna místní organizace Komunistické strany Československa.

Např. po volbách v roce 1932 měli komunisté v obecním zastupitelstvu 9 zástupců, národní socialisté 3, republikáni 3 a sociální demokraté 2 zástupce //267//. V období nacistické okupace Československa v letech 1938-1945 byl politický život v obci zrušen či omezen s ohledem na germanizační a válečné cíle německých okupantů a soustředil se zejména do organizací a spolků:

  • Sportovní klub Otvovice //268//,
  • Národní souručenství, místní organizace nacisty povolené politické a později „kulturně výchovné“ organizace v protektorátu Čechy a Morava, předseda Ludvík Štuler,
  • Národní odborová ústředna zaměstnanecká, místní organizace autoritativní centrály,
  • Kuratorium pro výchovu mládeže, česká profašistická organizace, organizovaná pány Hodrment, Kopecký, Tyl,
  • Baráčníci //269//.

S ohledem na okupační poměry se politická aktivita občanů soustředila i přímo na organizovanou či individuální ilegální odbojovou činnost s národními, demokratickými a sociálními cíli.

Po okupaci Československa fašistickým Německem 15. březnu 1939 a zřízení Protektorátu Čechy a Morava byli zatčeni a vězněni otvovičtí komunisté Karel Lein, Václav Vlach, Václav Kubovec a Jaroslav Mudruňka, později i A. Bíbová, manželka partyzána J. Bíby. Za sabotážní činnost byli zatčeni Josef Javůrek (zastřelen v Kobylisech) a jeho syn Miroslav Javůrek (umučen v koncentračním táboře), //270//.

V období tzv. Heydrichiády v roce 1942 byli zradou opět zatčeni Václav Kubovec, Václav Vlach a Karel Lein a byli uvězněni do května 1945 //271//.

V letech 1942-1943 zasahuje na Kladensko činnost III. ilegálního ústředního výboru Komunistické strany Československa v čele s Josefem Molákem (29.4.1893- 18.8.1943) a jeho členem a otvovickým rodákem Antonínem Vidimem, který však byl v listopadu 1943 zatčen a v roce 1944 nacisty popraven. Proti okupantům na Kladensku působila rovněž sokolská skupina župa Budečská napojená na ilegální organizaci Jindra //272//.

Kulturní a společenská činnost v obci byla v období nacistické okupace organizována zejména pod hlavičkou Sportovního klubu Otvovice, v němž se shromažďovaly i prostředky na pomoc rodinám uvězněných občanů //273//.

V průběhu druhé světové války v letech 1939-1945 podporovala utajeně rodina majitele mydlárny Josefa Salače finančně a hmotně několik rodin uvězněných komunistů. Rodina jeho zetě Miroslava Vaice musela sama čelit anonymnímu udání a vyšetřování na Gestapu (nacistická tajná státní policie) o židovském původu či za poslech pro nacisty „nepřátelského rozhlasu“ českého exilového vysílání z Londýna, přičemž za obojí hrozila v podstatě smrt za nepřátelskou činnost proti Říši //274//.

„Pamětní spis vydaný pro zvelebení a ozdravění kraje budečského“ z května 1944 komité pro postavení všesportovního stadionu v Otvovicích je svědectvím, že i v těžké době okupace a národní poroby zůstávali někteří občané optimisticky naladěni a snažili se i v této nelehké etapě českých dějin podniknout něco, co by lidi nejen uspokojilo, ale i posílilo.

Koncem 2. světové války pečovaly zasvěcené osoby o zásobování a pomoc uprchlíkům z nacistických transportů smrti, kteří se ukrývali v prostoru bývalé šachty František //275//. Například rodiny Josefa Salače a jeho zeťě Miroslava Vaice umožňovaly po nocích uprchlíkům před nacisty ošetření a osobní hygienu //276//. Podle svědectví paní Aleny Krejzové z roku 2009 se jednalo o polské občany. Za pomoc poskytnutou těmto lidem obdrželi později otvovičtí občané polská vyznamenání - pan Fechtner zlatý kříž a Štěpán Kamenický a Alois Krejza stříbrné kříže //277//, viz též fotografická příloha.

Při Květnovém povstání v roce 1945 se v obci organizovala obrana, porážely se například stromy, aby nacisté nemohli projet //278//. 1.5.1945 byla Otvovické skále vztyčena rudá vlajka //279//, uvádí se též sovětská vlajka //280//. Podle svědectví paní Aleny Krejzové z roku 2009 byla vyvěšena na drážním domku na Otvovické skále československá vlajka, zřejmě první v Otvovicích. Dne 5.5.1945 vztyčil Otakar Salač podle osobní vzpomínky z roku 2009 československou vlajku na komín mydlárny v centru obce.

Na pomoc bojující povstalecké Praze se vydali například otvovičtí občané Miroslav Vaic se svým švagrem Lumírem Salačem (17.11.1927 Hrdlovka-2004) z Kralup nad Vltavou obrněným vlakem. Ve vsi byli na konci války ubytováni po stodolách němečtí utečenci – národní hosté a mezi nimi se schovávali i němečtí vojáci //281//.

Revoluční dni v květnu 1945 proběhly dle dobového záznamu ve Čtvrté knize - školní kronice v otvovickém prostředí celkem klidně, snad proto, že Otvovice leží mimo hlavní komunikační spoje.

Období nacistické okupace 1938-1945 si však vyžádalo 6 obětí z řad obyvatel obce a Josef Cerhov padl ještě v květnu 1945 //282//.

Osvobozením Československé republiky v květnu 1945 vojsky Sovětského svazu, Spojených států Amerických a dalších spojenců byl politický a společenský život v obci obnoven v linii Košického vládního programu z 5.4.1945.


Duchovní život

Veškerý duchovní život byl v obci řadu století spojován s organizací katolické církve, poznatky o případném působení jiných církevních organizací nejsou k dispozici.

Teprve v roce 1716 získala obec vlastní církevní stánek, když byla postavena původní kaple sv. Prokopa uprostřed obce při silnici na obecním pozemku nákladem tehdejšího zámožného otvovického rychtáře Ferdinanda Salomona jako poděkování Bohu za odvrácení moru v letech 1680, 1713 a 1714. Její oltář dal postavit Václav Přibyl a nad kaplí zřídil tesař Holý dřevěnou věžičku. V kapli byl umístěn obraz sv. Prokopa a po stranách barokní sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha - patronů rolnických ochránců proti nakažlivým nemocem. V roce 1772 byla kaple opravena a její okolí bylo upraveno.

Po vypuknutí cholery v obci v roce 1832 byla kaple již ve špatném stavu, neumožňujícím provádění bohoslužeb, a proto byla zbořena a na jejím místě byla postavena nová prostrannější kaple v novogotickém slohu, jako jediná stavba v okolí. V roce 1841 byl přestavěný kostelík vysvěcen lidickým vikářem J. Bezděkem. V roce 1846 nechal majitel sklárny Emilián Morawetz přelít původní puklý zvon s reliéfem sv. Prokopa //283//. Kaple byla dokončena v roce 1847 //284//. Podle sborníku Umělecké památky Čech //285// pochází, pseudogotická kaple sv. Prokopa z roku 1846, nástropní malba v kapli je z roku 1899 od J. Duchoně a barokní sošky sv. Rocha a Šebestiána z 18. století.

Za 1. světové války (1914-1918) se dostavili 25. dubna 1917 do obce tři vojáci i s poddůstojníkem a k účelu výroby děla sejmuli ve zdejší kapli zvon Umíráček z roku 1724 vážící asi 30 kg. V prosinci 1917 byl odebrán i druhý zvon, zvaný Prokop z roku 1846 //286//.

Po vzniku Československé republiky byla kaple opatřena 15. října 1921 novým zvonem //287//. V polovině 30. let 20. století byl stav kaple označen dobovým pozorovatelem jako žalostný a byl doplněn výzvou k občanům, aby se rozpomněli na povinnost, kterou na sebe obec před lety převzala //288//, viz též fotografická příloha.


Sportovní život

Jedním z projevů sociálního rozvoje obce v 19. století se stal rozvoj sportovní a společenské aktivity jejích obyvatel. 26.7.1891 byla založena Tělocvičná jednota „Sokol Budečský“ //289//.

Po vzniku Komunistické strany Československa v roce 1921 vznikla v obci místní organizace Federace dělnických tělocvičných jednot a Spartakových skautů práce //290//.

S rozvojem turistiky se obec stala místem zájmu a pohybu turistů, což dokládá i modře značená turistická trasa na mapě Klubu Československých turistů z roku 1925 //291//, která byla vedena podél Zákolanského potoka ze Zákolan přes Otvovice do Kralup nad Vltavou, viz též fotografická příloha.

V roce 1933 eviduje obecní kronika:

Tělocvičnou jednotu Sokol se 104 členy a starostou Josefem Matoušem, fotbalový sportovní klub SK Otvovice, jehož předsedou byl od roku 1929 Václav Tomany,
místní organizaci Dělnické tělocvičné jednoty,
místní organizaci Federace dělnických tělocvičných jednot.

V letech okupace Československa fašistickým Německem 1939-1945 se sportovci v obci soustředili i na širší národní cíle a poskytli krytí protifašistické činnosti. Podle pamětníků //292// byly v této době v obci činné následující organizace:

  • Tělocvičná jednota SOKOL,
  • Dělnická tělocvičná jednota,
  • Federace dělnických tělocvičných jednot,
  • Sportovní klub Otvovice - kopaná,
  • Hokejový oddíl Sportovního klubu Otvovice – hokej.

V sezóně 1941-1942 se fotbalový klub SK Otvovice stal vítězem soutěže III.tř. okresu Kralupy a na pohlednici s portréty fotbalistů a funkcionářů z této doby je označen jako vedoucí klub II.tř. odd. B Kladno, viz fotografická příloha.

V květnu 1944 prezentoval Sportovní klub Otvovice ve spolupráci s dalšími tehdy povolenými organizacemi v Pamětním spise pro zvelebení a ozdravění kraje budečského záměr vybudovat v obci všesportovní stadion s koupalištěm, hřištěm, tělocvičnou, společenským domem a divadelním sálem a travnatými rekreačními plochami.

Mgr. Miroslav Landa

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1