Obec Otvovice
Otvovice

1927

Otvovice 1927

Z nařízení okr. správy pol. Kralupy napsal Karel Meidl, žel. zříz., člen obec. zastupitelstva

Po přestalém záznamu dějin naší obce z rozhodnutí obecního zastupitelstva jež určilo nás, co kronikáře obce naší chápeme se péra by v pravdě vylíčily jsme šťastné i trudné dny naší rodné vísky a nanesly tak pro ty jež po nás budou míti osud obce ve svých rukou a budou poctivě a svědomitě vykonávati vůli občanstva a říditi se radou starých zkušených občanů, tutéž práci by v paměť uvedli díl své práce i osudy za jich plodného žití.

Nám ztížena je práce tím že od roku 1866 žádný nestaral se o to by zvěčnil tak děj obce naší snad byli přetíženi prácí neb lhostejnich jich a vlastní pohodlí bylo jim přednější. Než necháme těchto záležitostí které jsou pryč a budeme se obýrati svým vlastním ůkolem;

Po chvílkách zdánivého klidu byli snad některé dny života radostnými né však pro všechno obyvatelstvo obce naší. Za vlády císaře Františka Jos. I. za nás již vetchého starce bylo se obávati každé chvíle že vypukne válečný požár a tak radost v rodinách sídlící, při všech strastech a ůtlaku byla klaena tím, když jinoch kypící zdravím i píchou a chloubou svých rodičů, byl k vojsku odveden že snad již zdráv se domu nevrátí, neb v cizině svých kostí složí. Nad tím pukala otcovská i mateřská srdce a proklínajíce řády vládního zřízení v kterémž dobře věděli že svou drahou krev dávají né za osvobození svého národního práva, ale že jdou tyto oběti na pospas militaristického molochu Rakouského, diktovaného německým císařem Vilémem II. Od překročení 19. století byli v tomto poměru těžké doby. Umělými a diplomatickými tahy dovedly jak vláda tak ůředníci státní na všech politických ůřadech obsazeni, jež většinou byli cizinci a proti národu českému zuřivě zaujati, mezi lid vrážeti klíny politických nešvárů. Protěžujíce jednou ty a jednou ony vrstvy lidu v národě žijících, tím nastalo kastování a rozvrstvování lidstva v různé politické skupiny jež na sebe hrubým způsobem narážely a tak znemožňován byl plodný život lidský. Málo kdo staral se o zájmy vnitřní i obecní, každý politisoval, a což nejtrapnější bylo že dělo se tak jen a jen v hostincích kde politisování zacházelo mnohdy k pustým rvačkám a osobní nenávisti které nesli pak těžké následky, neb tím zvítězila ta nejnemravnější cnost lidská "mstivost". Všechny spolky od dřívějších dob těžce zakládaných jež měly sloužiti ku humanním těloduševně výchovným ůčelům zapomněly na svůj vlastní ůčel a zvrhli se v tento zničující chaos politický.

Kdo majetkově výše postaven byl, třeba na duchu sláb, byl i naší inteligencí vyzdvihován, a tak nejnižší vrstvy lidu byli odkázáni na sebe zakládajíce své ryze dělnické organisace, stavějíc se na odboj proti kapitalu a vzdělávajíc se čtením a různými přednáškami zakládajíce si pak své jednoty tělovýchovné nezapomínajíce nikdy na svůj původ rodný. Avšak přes to rozháranost společenského žití a svornosti nebylo docíleno a cizácký kapitál drásal dále. Tyto těžké doby postihly i naší obec. Třeba že čítala naše obec jen kolem jednoho tisíce obyvatel, přece zde stávaly 4. až 5 stran různých politických směrů, hledíc navzájem jedna druhou tupiti a znemožnovati ve své činnosti. Nejmohutnější stranou byla "Sociálně demokratická" jež čítala na 600 příslušníků dorost v to počítaje a také mimo strany mladočeské nynější strany národních dělníku (českoslov. sociálů) nejstarší stranou. Dále strana agrární (selská) jež čítala as na 70 příslušníků, strana národně demokratická a klerikální (kněžská) jež měly celkem as 10 příslušníků dohromady. Při různých volbách slučovaly se některé strany dohromady, vždy však proti straně sociálně demokratické. Stranu tuto posiloval vzrůstající průmysl v obci a okolí. V obci naší vynikal předně průmysl sklářský a hornický. Sklárna zdejší vystřídala dosud za našeho žití 3 majitele. První z nich Gustav Moravec, dědičný majitel ochuzen hýřivostí své ženy, předal sklárnu před ůpadkem svému zeti němci bavorskému baronu a důstojníku německé armády jenž částečně závod znovicíroval a zrestauroval, přeměniv topírny na hnědý uhel dociliv tím levnější výroby a rychlejšího tavení skla, avšak zahubyl tím důl "Maxmilián Alžběta" k závodu patřící, který za krátkou dobu pak byl uzavřen. Nedržel závod tento však dlouho, v ůpadku prodal sklárnu nynějšímu majiteli p. Blochovi a jeho zeti Dr. Schleisnerovi. Tito majitele rozšířili sklárnu o jednu tavicí pec, takže poměr zaměstnanců zvýšil se tím o více nežli dosud bylo zaměstnáno.

Celkový počet zaměstnanců a zřízenců ve sklárně se zvýšil asi něco na 200 osob nýni pracujících.

Dřívější doly státní společnosti jeden po druhém zanikal, poslední z nich jáma "Kothard" a "Josefa" zanikly a ůplně uzavřeny byli v roce 1900 a 1901. Důl Felix patřicí p. Vyktorýnovi z Mělníka živořil, neb špatná jakost uhle který neměl valného odbytiště znemožňoval rozvoj dolu. Prodal důl tento v roce 1906 p. Fenclovi a Foltýnovi. první jmenovaný byl neodborník povoláním krupař pocházející z vesničnky Mutějovice asi 1/2 hod. od Čes. Budějovic ležící. Spekulací bursovní posílen hleděl drásati a zbohatnou ještě víc.

Druhý jmenovaný byl dle informací Plzeňák horní podnikatel avšak ochuzen, byl to muž dobrý a poctivý.

Fencl usadivše se na důlu řídil jej a hleděl co nejvíce na všem skrbliti, tím důl byl plundrován, dozor špatný, zástupce dolu p. inž. Moučka dojížděl na důl jednou za měsíc aniž se do dolu podíval. Důl svěřen důlnímu dozorci Marešovi z Blevic jenž znal jen kopat a bráti ůplatky, jinak ůplný analfabet a tak došlo dne 26. září 1907 ku katastrofě důlní která si vyžádala 6 lidských životů. Ze zahynulých v dole byli Otvovickými občany následující: Machalický Jan a Mencl Bohumil oba svobodní majíce své matky a jich výživu na starosti. Třetí Vojtěch František ženatý. Ostatní ze zahynutých byli z obcí okolní a to: Kolářík Josef z Trněného Újezda, Müller Josef z Kolče a Salaba František z Olovnic všichni ženatí. Katastrofa důlní nastala zátopou dolu. Po šest dnů čerpala se voda parními pumpamy nežli nebohé oběti kapitalistické chamtivosti mohli býti co mrtvoly na povrch vynešeni a do společného hrobu na staroslavné "Budči" uloženi. Přes 50 tisíc ůčastníků v průvodu doprovázelo je na poslední cestě ku věčnému odpočinku. Teprve nyní byl dán sluch hlasu zkušených havířů a důl svěřen státnímu dozoru, dodán na důl správec - M. Tichavský z Moravské Ostravy, jenž prošel státní hornické školy z nařízení horních ůřadů. Můž tento podléhal však alkoholu též i úplatkářství což u dozorstva bylo tou dobou silně zakořenělé, a tak docházalo ku častým prudkým srážkám mezi ním a pocitvě pracujícím hornictvem. Trhal horníkům na mzdě jen aby mohl své a Fenclovi choutky ukojiti. tím došlo ku stávce horníků na tomto dole která trvala 6 týdnů až do uhájen práv horníků kterým musel přispěti i horní úřad Slánský ku pomoci.

Tím Fenclova kariéra důlního spekulanta skončena, důl pak za krátko přešel do majetku "Společnosti kamenouhelného těžařstva Kladenského" která od dolování po krátkém čase upustila a důl nechala vodou zatopiti převravše osazenstvo na doly Kladenské. Na to pak majitel sklárny p. Bloch znovu uzavřený důl otevírá by mohl krýti potřebu deputátního uhlí pro své zaměstnance, jinak hornictví v Otvovicích odumřelo, jen v blízkosti hranic obce Otvovické doluje na dole Ferdinand p. Jan Štětka v Minicích.

Dělnictvo na zdejších dolech zaměstnané rozchází se po práci do průmyslových závodů Kralupských.

V nastávajících letech přechází krajem bouře politické. V té době opouští starostenský úřad obce občan Josef Kohout rolník a následuje jej občan Josef Varhaník rolník a hostinský majitel usedlosti čís 16. Celní válka z roku 1908 nese těžké otřesy hospodářské, přichází ku bojkotům jednotlivých státu, uzavírání celních hranic, obmezování vývozu i dovozu zboží i dobytka.

Selský stav (agrárníci) chtíce se vyzdvihnouti nad jiné stavy, dopomáhají vládě ku uzavírání hranic, by mohly ceny svých výrobků vyzdvihnout, což je však na úkor vrstev nemajetných, dělnictva, u něhož prostředky výdělečné klesají, neb výroba počíná se omezovati.

Nastávají těžké otřesy které na každé vísce jsou znatelny. Lid pracující domáhá se svých práv, tlačí na své zástupce v parlamentě kamž je obmezeným právem volebním V kurie dostalo. Jsou vypisovány nové volby na základě přímého a tajného práva hlasovacího do říšského sněmu v němž můži 24 roků staré v jednom místě nejméně 1. roku bydlící mají právo volební. Tím nastává všude ruch a zápas volební, protivy se vyvíjí v plné své nahotě. Nastává kupování duší, přemlouvání korupce, lid jest rozeštván.

Toto zasahuje do každé osady a vísky jeden druhému stává se nepřítelem. Rakouská a Německá dynastie výtězí! Habsburkové a Hohenzolernové mnou si ruce že jsou zbaveni kontroly svých piklů, hozením ohlodané kosti mezi lid o nějž se do krve rve v zápasech volebních a připravují hrůzu a děs jež dějiny lidstav dosud neznají "světovou válku" Od těchto dob jest udržen lid neustále v šachu až do dne 28 června 1914 při zavraždění následníka trůnu a jeho manželky v Sarajevu na popud německého císaře Viléma II. vydal císař František Josef I. dne 26. července 1914 válečný manifest proti Srbsku. Dne 31/7 vypovídá Německo válku Rusku a Francii, 1/8 Francie Rakousko Uhersko, 3/8 Anglie Německu, 5/8 Rakousko Rusku, 7/8 Černá Hora Rakousku, 13/8 Anglie Rakousku, 30/10 Turecko Rusku. Itálie pak jako spojenec trojspolku vypověděla válku Rakousku dne 23/5 1915, 27/8 pak Rumunsko, v dubnu 1917 vypověděla Unie spojených států Amerických válku Německu, v květnu Čína, v červenci Řecko. Tou dobou válčí proti Německu a Rakousko Uhersku as na 30 států. Milionové armády postaveny proti sobě s nejhroznějšími zbraněmi jaké jen bestiální myšlenka a ruka lidská mohla vytvořiti.

42cm v průměru děly dobývány pevnost za pevností. Miliony mrtvých a raněných, těžce zmrzačených, desítkám milionu nevinným dětem vyrváni otcové a manželkám starostlivé živitele rodin. Tak posvěcen byl výrok starce lháře Frant. Josefa I. jenž prolhanými ústy řval do světa "vše pro dítě" chtěje se dělati humanitou, zatím však to byla korunovaná bestie. Nedočkal se však konce této hrozné světové války kterou vlastnoručně podepsal a dodělal koncem roku 1916. Nastoupil za něho Karel II nevládnul však dlouho, neb v červenci r. 1918 porazil jej za pomoci "Českých legii" (uprchlých čechů) z Rakouské armády v době války, a Čechů žijících v různých státech mimo Rakousko Německo na klam Francouzský maršálek Foch.

Nežli požádalo Rakousko za okamžité příměří, což se stalo 28. října 1918 provolali pracující vrsvy lidu dne 14. října samostatnost národa Českého a dne 28. října zvolený "Národní výbor" přejímá veřejnou správu země.

Císař Karel II. odstopuil 1. listopadu, zůstal jako soukromník nějaký čas v Rakousku, ale pak přinucen byl přesídliti do Švýcar. Čechy, stávajíce se republikou, v jejíž čelo postaven jest president profesor T. G. Masaryk jenž tou dobou byl nejzasloužilejším můžem o samostatnost Českou, jsa pronásledován Rakouskou vládou, uprchl do ciziny kdež formoval "České legie" a uvědomoval svět o českých právech a utrpení národa Českého.

Válka vyžádala si snad z každé obce České značných obětí na lidských životech, též i z naší obce padlo a vinou válečných svízelů zahynulo 18 mužů do války povolaných. Někteří ranou skosení, jiní po zranění a útrapamy zmoženi zemřeli v nemocnicích.

Jsou to následující: Šimek Ant. dělník. Šimek Ant. zedník otec se synem, Kníže Václ. dělník, Kníže Karel sklář první ženatý druhý svobodný, strýc se synovcem, Bém Jarosl. sklář svobod. Stádník Frant. syn rolníka svobodný, Šarboch Jos. syn rolníka svobodný. Přibyl Jos. sklář ženatý, Šmíd Kar. sklář svobodný, Dudek Frant. sklář svobodný, Jakouš Ant. malíř ženatý, Procházka Jos. sklář svobodný, Miller Kar. dělník ženatý, Jiřina ? košikář ženatý, Trap Stanisl. syn rolníka ženatý, Řevka Frant. zámečník ženatý, Kácl Ant. dělník ženatý, Slezák Václ. dělník ženatý, Bláha Václ. horník ženatý, Vidím Jos. dělník svobodný. V obci po čas výlky zbyli jen starci, ženy a děti, ostatní schopní múžové do 50 roků musely nastoupiti vojenskou službu od 18 roku počínaje. Jediný stav selský byl protěžován, a za výkupné ve formě upisování válečných půjček od vojenské povinosti byl osvobozen. Krutý hlad a bída pronásledovala opuštěné ženy a dítky narukovavších vojínu, a né jinak dařilo se vojsku druhým rokem války za krutých mrazů a plískanic,

ve špíně plné hmyzu hynuli. Ceny životních potřeb stoupaly do závratných výší, a nebylo jich možno chudému lidstvu si jich opatřiti. Rekvírování následovalo jedno za druhém, vše bylo odváženo za vojskem ač toto málo s toho dostalo. Rolníci bojíc se, by jich synkové nemuseli na vojnu, odváděli bez ohledu na to zdáž jejich chudí bratři a opuštěné dítky budou moci býti živy mnohdy více něžli odváděti měly a tak tyto ztráty byly nahražovány chemickýmy preparáty jež lidu byli draze prodávány, vše bylo samá náhražka, a tak podlamován zdravý kořen českého národa, do něhož z podvýživy zakořeněná zhoubná nemoc lidská tuberkulosa, jíž po krátkém čase poválečném mnoho nadějných životů z chudých tříd podléhá. Ba mnohdy až surově byli odbýváni prosící dítky o skývu chleba jímž po statcích krmeni vepři.

Dík však že v naší obci nebylo, až na malou výjimku takovýchto chamtivců, že přec mnohý ze zdejších rolníků se pamatoval pomoci svým rodným bratřím v chudobě a nedostatku postavených. Přes stanovení maximálních cen keťasováno se životními potřebami stále a činěná nedostupnost jich nákupu, to samé dělo se i s jinými potřebami. Uschováno vše nesvědomitými lichváři a tak uměle byl vyvoláván nedostatek všeho až lid se počal bouřiti místy docházelo ku rabování obchodů a hrozeno lichvářům šibenicemi, jež ve městech a vesnicích stavěny a pod něž byli lichváři voděni musejíce skládati přísahu že lichvaření zanechají. Pro první okamžik mělo toto zakročení účinku, leč později se ukázalo, jak korupce jest zakořeněná že néni možno ani dle zákona hledati záchrany a zjednání práva na straně utlačovaných.

Před tímto však dle všeobecného a tajného práva hlasovacího dochází ku volbám do zákonodárných sborů, do říšského sněmu při němž zřízen senát, místo dřívější sněmovny panské do okresů a obcí. Co při dosažení naší samostatnosti na chvíli doaženo bylo a proklamováno, jednotnost a stejná práva, což všechen lid český co potřebu existenční celonárodní chápal, a prahl po tomto, zklamalo, mocenství majetných se víc a více rýsovalo v tvrdou skutečnost, neb v úřadech ponechání byrokratičtí úředníci zděděné po Rakousku, svoboda v slově i tisku, svoboda shrmážďovací okleštována a tak dochází se k poměrům jež nemohu zde vylíčiti, neb jest mi hanbou bych co příslušník a ryzí Čech se o svých bratřích, jež svojí inteligenci ve špatném světle staví na odiv vyslovoval, a zde vypisoval. Při tomto rozvrácení nastávají volby.

Jediné dělnictvo ač ještě jest v různé frakce rozštěpeno chápe plně příhodnou dobu a svádí volební boj samostatně, bez kompromisu. Ze všech míst dochází zprávy o vítězství dělnictva. Též i v naší obci jest tento volbní výsledek

Strana sociálně demokratická obdržela hlasů 13 zástupců. 1. Šafář Václ. horník 2. Slezák Kar. zámečník 3. Rykl Václ. sklář 4. Prosický Julius zedník 5. Jakouš Matěj naddůlní 6. Pokorný Jos. cestář 7. Bečička Jan mlynář 8. Horák Jos. horník 9. Burgr Jos. kovář. 10. Landa Václ. kameník 11. Plešingrová Jos. manž. skláře 12. Macháček Vojt. sklář 13. Preis Emanuel hostinský

Strana agrární (selská) 3 zástupci 1. Sokolovský Matěj učitel 2. Poláček Jan rolník 3. Stádník Ant. rolník

Strana českých socialistů 2 zástupce 1. Rykl Karel sklář 2. Kratina Jan krejčí

Zvoleni dle poměrného zastoupení dne 15. července 1919.

Se všech těchto občanů sestaveno a zvoleno obec. zástupitelstvo.

Z obce naší pak do okresní správní komise dosazeni 2. zástupci 1. Šafář Václ. horník a 2. Škvor Jan brusič skla.

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3

Východ a západ slunce

Slunce vychází:6:57

Slunce zapadá:18:49