Svěcení školy

26. dubna 1859 byl zvolen ze sedmi uchazečů
o místo učitelské zdejší rodák pan František Šubrt
doposud .ou. učitel v Lulči na Moravě
za učitele na zdejší filialní škole.

6. října když zvolený první učitelní František Šubert ze svého bydliště z Lulče na Moravě cestu k nastoupení svého místa na škole Votvovské konal, byl již v Kralupech od dvou výborů obce Votvovské přivítán, kteřížto jej sebou vzali do vozu II. třídy a jeli po železné dráze k Votvovicům. Na Nádraží Votvovickém očekával jej velký zástup lidstva i vážený pan předst. Antonín Salomon, celý výbor, školní dítky a 14 hudebníků, kteříž při příjezdu vlaku národní hymnu hráti počali.

Vyjda pan učitel z vozu, byl od pana představeného, celého výboru s nadšením uvítán, pak předstoupila dívka, (Alžběta Jakoušová) a slavnostním řečí jej vítala, načež pan učitel slušně se poděkoval. Nyní se nastoupila cesta ke škole, napřed šli hudebníci, pak školní děti v páru vedené panem radním Antonínem Regenärmlem a potom kráčel obecní výbor s p. učitelem, zde se dítky před školním domem na dvě strany roztoupili. Zde odevzdal panu učiteli hoch František Salomon s krátkou přiměřenou řečí klíč od školní budovy. I odevřel nyní p. učitel školu, dítky i obecní výbor vešel a nyní držel p. učitel řeč na dítky, napomínaje je k pilnosti a poslušenství, pak prosil představenstvo a rodiče za důvěru a podporu ve svém těžkém povolání, po přednešené řeči vykonával učitel s dítkami modlitbu za jejich rodiče a všechny osadníky, kteříž ku stavbě školy přispěli, po vykonané modlitbě oznámil učitel přítomným žákům, kdy mají počátek školy a pak jich propustil.

Poté byl p. učitel a celý výbor veden hudbou k slavnostní tabuli u pana představeného, kdež celá společnost několik hodin pobyla.

Slavnost svěcení školy dne 6. listopadu 1859

6. listopad roku 1859 ostane památním dnem pro občany Votvovské, na tento den byla zdejší filialní škola od. vel. pana vikáře Karla Ličky děkana z Kladna slavně posvěcena.

Den předtim na večer přijel pan vikář po železnici z Kladna do Votvovic, a byl od p. přednosty a veškerého občanstva uvítán na čež se u pana představeného ubytoval.

Při hudbě a střelných ran z moždýřů připravoval se každý na slavnost druhého dne.

6. listop. okolo deváté hodiny hrnulo se ze všech stran mnoho lidu k této oslavě. Před desátou hodinou šli školní dítky s korouhvemi do čísla 1. pro pana vikáře Karla Ličku, kdež se i sešli následovní páni - vel. p. Antonin Štěpnička a vikář z Vepřka vel. p. Karel Hausmann děkan z Kovár, d. p. Jozef Procházka farář ze Zeměch, d. p. Jozef Sklenář administrátor v Minicích, a důst. p. Antonín Šubrt farář v Lulči na Moravě, zdejší rodák. Mimo těchto pánů hostů nalézal se též zde vel. pan Vojt. Klusáček, okresní z Velvar, pan ... Telsinger, též pán Václav Jakouš rolník ze Zděradin, zdejší rodák.

Nyní se šlo v č. pana představeného v pořádku při hudbě ke školnímu domu, u školy byli oba páni vikáři a pan vikář od třech žákyň slušně uvítáni, pak drželi oba páni vikáři řeč, po skončené řeči začli se slavné církevní obřady vykonávati, neprve se světilo okolo školy, pak se světily dole světnice a potom školní světnice. Po skončených církevních obřadech přednesl pan okresní Vojtěch Klusáček následovní řeč:

» Milí občané!

Zdejší obec vyvinuje nám krásný obraz vaší činnosti a neunavné bedlivosti o zvelebení užitečných veřejných účelů. Kam oči obrátíme, nalezáme zahrady, v nichž štípkové pilně se hledí, šetří zachovávají, a tím způsobem hojné ovoce nesou.

Ale mnohem krásnější a užitečnější zahradu zřídili jste sobě s pomocí Boží velkými výlohy která jest základem blaha všeobecného. Tato zahrada jest škola, v které jsme se nyní shromáždily.

Ten který na výsosti panuje nás obdařil dítkami, co drahým klenotem, by jste nejen v jejich tělo ale i o vzdělanost ducha jejich pečovali, a je takovými dárky zaopatřili, které žádná případnost, a žádný čas jim zničiti nemůže. K tomu vám dopomohá hlavně škola. Škola je zahrada, zde se útlé děcko od štěpení hledí, od pohromy opatruje, od zakrnění chrání aby k zahynutí nepřišlo, jako nezdařený, zakrsaný a chřadný stromek jehož osud jest, na oheň uvrženu býti.

Škola jest ústav, v němž se dítky k poznání Boha všemohoucího, k pobožnosti, k moudrosti, mravopočestnosti, dobročinnosti uctivosti a lásce k bližnímu slovem ke všem cnostem a dobrým skutkům vedou.

Škola jest budova kde se dítky všemu dobrému učí, jsou poměry obchodního, průmyslného a hospodářského zaměstnání vysvětlují, a ani se v moudrosti upevňují by se při dalším přičinění a vzdělání bohumilými údy svaté církve a státu stali. Aby jste milé dítky takových chvalitebných vlastností a skutků se účastnými učinili, navštěvujte pilně a nepřetrženě školu, používejte času k ozdobení vašeho těla a vaší duše, neb mladost uprchne jak vlny na moři, proukazujte poslušnost panu učiteli a duchovnímu panu zprávci, řidtě se dle slov a skutků a snažte se nesutále k jejich a k radosti rodičů a k vašemu blahu ve všem umění utěšitelný pokrok učiniti.

Vám rodiče a ochránci ze shromážděných dítek však za hlavní povinnost ukládám, aby jste dítky bedlivě k návštěvě školy přidrželi obětě které jste u zřízení školy nesli, a budoucně k cvičení dítek nésti budete, nikoliv neoželeli a vše překážky a vady, jenž by činnost V. p. učitele a duch. správce obtížili aneb obmeziti měli, mužně odstranili, a tak blahu našich dítek ochotně dopomahali. Kojím se pevnou nádějí, že vaše dítky v této škole k vašemu potěšení a k jejich spáse vzrostou, neb nabyl jsem přesvědčení, a vůbec známo jest, že v čase v kterémž ke škole Zeměšské přidělené byli, při neunavené přičinlivosti, horlivosti, a takřka otcovskému pojednání tamního p. učitele a duchovního pana zprávce a pod ochranou a velmi pečlivou dohlídkou důstojného a velectěného pa. školdozorce Antonína Štěpničky ve školním cvičení velmi potěšený prospěch učinili.

Jelikož dnešního dne dítky vaše se skutečně od školy Zeměšské loučí, a péči a ochraně nových školních vůdců se odevzdali, vidím se radostně pohnut ve jménu zde přítomných rodičů a útlých dítek Vám ctěný pane učitel Zeměšských, obzvláště ale vám důstojný pane duchovní zprávče v Zeměchách, jako též i vám veled. p. b.... arcib. školdozorce za vše těmto dítkám proukázaným dobrodiný a láskavé snažení, srdečné díky projeviti. Já, pan učitel Votvovský kterémuž nyní tyto dítky k dalšímu vyučování svěřeny jsou, vybízím s němi vlídně nakládati, na jejich vzdělání všemožnou pozornost a péči obrátiti a jim v každém případě dobrým příkladem předcházeti.

Též i vás důstojný p. duchovní správce Kovárský, kteréhož spolupovolání jest dítky školy Votvovské v náboženství vyučovati, snažně žádám nápodobně i v této škole přirozenou vám bedlivostí a horlivostí pokračovati a Vašim snažením bedliblaženost těchto dítek uskutečniti a ujistiti.

Vaši starostí a uznanou učinlivostí p. představený a patrnonátní zástupce budiž pak odporučeno k zachování školního stavení a zaopatření všech potřebností ochotně se starati p. učitele a duchovního správce když toho potřeba bude podporovati, a u srozumění s poslednějším co nejdříve návrh k ustanovení světského školdohližitele u zdejší školy c.k. okresnímu úřadu učiniti.

Posléze vás veled. zasloužilý a ctěný p. arob. školdozorce srdečně prosím, by jste tyto útlé dítky, pod Vaši dohlídku a ochranu tou samou laskavostí, ochotností a horlivostí, tkerou jste u všech vám svěřených škol projevil, a všeobecnou vážnost si získal vzíti, a zdejší filialní školu k blahu obce zdejší a všeobecnosti posvětiti ráčil.

Sláva budiž Bohu na výsosti, od kteréhož vše dobré pochází, našemu nejmilostivějšímu zeměpáno, a vroucí díky Jeho Excellenci p. místodržiteli, srdečné díky jeho Eminenci p. Arcibiskupovi, představeným úřadům, jenž na zřízení tétoškoly účinkovali, a v školních záležitostech vesměs jako i v blaho všech podřízených horlivě pečují.

Silně se dúvěřuji že s pomocí Boží pod ochranou státu a představených úřadů, tato škola stane se sídlem stálého požehnání a nezměnitelné blaženosti. «

Po skončení řečí šlo se v páru do kaple, kdež se zpívala Veni sancte. Když pak se ukončilo, měl velebný p. farář Antonín Šubrt z Moravy kázaní. Po kázání měl veled. pan vikář slavnou zpívanou mši svatou s četnou alsistencí, pak te Deum Laudamus, kteréž obojí na choru slavně figuralně provozováno bylo.

Po skončených službách Božích šlo se zase o páru s hudbou při střelbě k panu starostovi, kdež byla dávana hostina pro pány hosty a obecní představenstvo. Večerním časem byla školní budova ve všech oknech řádně osvětlena, a po ukončení slavnosti slavnosti, se páni hosté vesměs rozešli.